KRITIKY-POLEMIKY-POZNÁMKY

ŠAŠKOVA OCHRANA PŘED ŠÍLENSTVÍM

DISCOGLOSA KE KNIZE UVNITŘ BANÁNU s playlistem na závěr

Po shlédnutí předpremiéry inscenace Uvnitř banánu, uvedené v Divadle Na zábradlí, jsem se začetl do stejnojmenné knihy Pavla Klusáka, která tvůrce inspirovala. Konvolutem historek o kuriozních muzikantech a jejich dílech jsem se bavil, pak mě zarazila kapitola o Václavovi Vodrážkovi, která líčí nahrávku, s níž se přihlásil roku 1986 na Vokalízu. Píseň pojmenovanou podle ústředního sloganu Ruka mihá, noha kmitá jsem totiž znal. Byl to úvodní song na kazetách šířené nahrávky skupiny Vltava z téže doby, který jsem měl za zvláště komický kousek Roberta Nebřenského. Tak jsem chápal i informaci, opakovanou dnes na různých webech, že Vodrážka byl fiktivní duchovní otec Vltavy. Nenapadlo mě, že by mohlo jít o reálného člověka, neřkuli pošuka, který to, co vypadá jako legrace, myslí vážně.  Teď jsem zviklán. Možná se Nebřenský náhodou dostal k zmíněné nahrávce a píseň, v níž našel zalíbení, začal používat coby znělku (podobně Pražský výběr uvedl desku Straka v hrsti taky vypůjčeným, dětským hláskem zpívaným Mendocinem). Pro mě byla Ruka mihá ptákovina ladící s tvorbou Vltavy. Odpovídal tomu groteskní ráz i infantilně nadšený text:  „Co slunce, voda pro život,/ to písnička pro nás je/ tomu džez, rokenrol, blues…/ toč se světe toč/ každý máme proč“.  Vltava navázala písní textem podobnou, jen výhružnější: „My tě tu písničku naučíme/ tak to tak taky ňák musíš brát/ že se ti nelíbí ti nejíme/ budeš ji mít rád.“ Jistě by šlo říct, že Vodrážka interpretuje svou Ruku tak příšerně, že by to dobrý muzikant stejně blbě nikdy nezahrál, avšak ouha, Jiří Schmitzer v písni V ruce sekyru maje dokazuje opak. Jen jeho text už není naivní, ale opilecky absurdní: „V ruce sekyru maje,/ já šel jsem na petržel/ a usek‘ jsem si ruku,/ v níž jsem sekyru držel./…/ Sysel, vidle, stůl, zpívám, když něco nechápu,/ sysel, vidle, stůl, když cos nepochopím/ sysel, vidle, stůl, a po sklence zatápu,/ sysel, vidle, stůl, a netrap se tím.“  Jak to bývá, asociace se vynořovaly inspirovány jedna druhou, a já si vzpomněl na trampské Sovy v mazutu Tří sester a podle komunistické cenzury zhulenou Rybu badys Jasné páky, na zdivočelé Vánoce Václava Koubka se zvláště „povedeným“ dětským sborem i na Zlaté hady, co zlatě kadí Petra Nikla a Lakomých Barek. Pak jsem se od Zlatých hadů v duchu vrátil zpět, neboť Niklův témbr je komický podobně jako hlas Vodrážky, Nebřenského nebo toho malého kluka, jehož notování Mendocina zaznamenala Kocábova maminka, když nahrávala jeho psychologické vyšetření. V tu chvíli mi hlavou blesklo, že střelené ztřeštěnosti bývaly zábavnou ochranou před úzkoprsou společností i před skutečným šílenstvím. Přestože byly v podstatě záznamem úzkosti. Dnes se bojím, že už se úzkostem nesmějeme, že jim propadáme.

playlist:

Václav Vodrážka / Vltava: Ruka mihá, noha kmitá –https://soundcloud.com/vltava

Pražský výběr: Hrabě X s Mendocinem na úvod https://www.youtube.com/watch?v=bNJO2h6jWQQ

Vltava: My tě tu písničku naučíme – https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/vltava/baby-boogie-743570

Jiří Schmitzer: V ruce sekyru majehttps://www.youtube.com/watch?v=pA4SWTiUMi0

Tři sestry: Sovy v mazutu – https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/tri-sestry/sovy-v-mazutu-38389

Jasná páka: Ryba badys – https://www.youtube.com/watch?v=uwC5QKcg1ks

Václav Koubek: Vánoce – https://www.youtube.com/watch?v=P-3lAfYbI24

Petr Nikl a Lakomé Barky: Zlatí hadi zlatě kadí – https://www.youtube.com/watch?v=2el00zx-pj8

Robert Nebřenský s Tomášem Hanákem v Mlýnech Divadla Sklep.