Teacrobat interpretace Michal Mudrák, režie Vojta Švejda (Wariot Ideal), hudba Laco Deczi, Cikro Hopley, premiéra 2023 (psáno z představení uvedeného na Letní Letné 20.8.2024)
Po předchozí kapitole by si čtenář mohl myslet, že mi je romantika zcela cizí. Omyl. Téměř s dojetím jsem četl příběh Michala Mudráka, který mohl klidně odvyprávět Eduard Bass. Coby ostravské dítě se zamiloval do cirkusů, které stavěly své stany u nich na plácku před domem. Učarovala mu ve stojce prováděná akrobacie na tzv. stálkách, dvou na tyčích připevněných malých plošinách, a podobná ekvilibristika na balancujících židlích. Sveřepě tahle umění napodoboval, za artisty chodil, učil se od nich a ve chvíli, kdy dokončil střední školu, začal s cirkusem jezdit. Pak v ostravském parku potkal houslistku, tanečnici a akrobatku Danielu Vítovou. Stal se z nich i umělecky pár. Natočili spolu video, poslali ho do německého varieté Pegasus a k jejich úžasu je okamžitě přijali. Další úspěch přišel, když jako duo Hand to Violin vystupovali v Dánsku. S inscenací jim pomohl Jiří Bubeníček a získali za ni cenu Den Danske Cirkuspris. Z této produkce je na webu video, které i humorem připomene Koncert pro dva klauny. Zatímco on vystaví věž z židlí, přičemž vrchní z nich balancuje na dvou nohách, a rád by ji završil svou stojkou, ona s rozverným poskakováním hraje a nadšení z muziky s ní šije tak, že se jí nedaří přestat, aby měl on pro své vrcholné číslo patřičné ticho… Hodilo by se psát právě o téhle manželské hudební klauniádě. Leč společnou šňůru přerušilo Danielino těhotenství a Mudrák začal pouť s malým stanem a s rodinou institucí zvanou Cirko Hopley. Zde s režírujícím Vojtou Švejdou (Wariot Ideal) připravil své sólo zvané Teacrobat. I toho lze bez uzardění nazývat briliantem, jen velikostí skromnějším. Ke štacím, na nichž se dosud objevil, patřila letos podruhé i Letní Letná…
V Teacrobatovi zní „jen“ muzika z nahrávky, která má – vzhledem k tomu, že je vypůjčená od jazzmana Laca Décziho – překvapivě tradiční cirkusový šmrnc. Vlastní představení je kuchyňský a kuchařský sedánek u čaje. Tedy sedánek? Vysoko nad malou manéží visí s nohami mířícími vzhůru psací stůl, jehož rám nahrazuje hrazdu. V manéži samotné stojí starý kuchyňský nábytek, kredenc, stůl a židle s otlučeným lakem. Po čísle s židlemi, která hrozí pádem na vyděšené diváky, přijde balancování s trojicí podobně otřískaných smaltovaných mís. Jinak se hlavně vaří. Akrobaticky. Kuchař visí hlavou dolů na konstrukci rozhoupaného stolu a v letu se trefuje vejcem, moukou, mlékem do mísy, načež těsto hněte ruční elektrickou míchačkou, aby je poté – stále hlavou dolů – přemístil do pekáče a dal péct. Pak ve stejné poloze vyndá z kredence hrnky, nalije do nich a rozdá právě uvařený čaj. Následuje to, co lze očekávat, akrobacie na stálkách, jejichž výška je nastavená dřevěnými cihličkami a zdramatizována nejistou rovnováhou. I tohle je součást přípravy jídla. Marně se pokouší otevřít velkou láhev s medem a povede se mu to, až když udělá stojku na jedné ruce, kterou svírá uzávěr sklenice. Med se potom stane polevou právě dopečeného a dětem rozdaného perníku.
Vaření a rozdávání jídla je známý a dobrý způsob ke korunovaci divadelního, uměleckého zážitku. Je-li nápad s kuchařením ve světě obráceném vzhůru nohama tak zábavný a umělcovo umění tak velké jako je umění Michala Mudráka, je to zážitek jedna radost. Radost komunikativní, stmelující všechny zúčastněné.
TŘETÍ KAPITOLA JIŽ ZÍTRA
foto František Ortmann