Z PREMIÉR PŘIPRAVOVANÝCH PRO FESTIVAL OHROMNÉ MALIČKOSTI
Více o festivalu na: http://www.karel-kral.cz/index.php/archiv/festivaly/ohromne-malickosti/
NA PAMÁTKU ZESNULÉHO ŠERIFA A DERNIÉROVANÉ KRIZE MAJESTÁTU SMRTI
připojuji k fotografii Magdaleny Zimové ze zmíněné inscenace i
RECEPT NA CHLEBA
1 kostička droždí
1 kg hladké pšeničné mouky (ne té tzv. „na chleba“)
1 vrchovatá polévková lžíci soli
2 vrchovaté polévkové lžíce celého kmínu
Vlažná voda 800-900 ml
Droždí se rozdělá ve vlažné vodě (1 hrnek – cca 3 deci) a nechá se pár minut (1-2) stát. Během té doby se v díži (míse) dostatečně objemné (vše vyroste téměř na trojnásobek) smíchá mouka, sůl a kmín.
Droždí se nalije do mouky smíchané s kmínem a solí.
Pak se přidá další vlažná voda (cca dva další hrnky). Dávám celkem necelé 3 hrnky, ale obyčejně tak, že si v posledním trochu vody nechám, ale naleju ji jen, když to opravdu nejde spojit, jinak je lepší, když je těsto husté (když je ale moc husté, nedá se míchat).
Pak se vše dlouho (10 minut) a opravdu pečlivě (žádné žmolky!) míchá nejlépe dřevěnou vařečkou s dírou uprostřed a nejlépe mužskou rukou, s mísou mezi koleny. Já říkám, že je to jako 10 minut pádlování proti proudu.
Těsto se nechá 1 hodinu kynout v teple (ne rovnou na kamnech) pod utěrkou či pokličkou.
Rozpálíme si troubu na nejvíc (250 st).
Poté se těsto dá (přímo z díže se „vyvalí“ za pomocí vařečky – už se nijak nezpracovává!) na plech, vyložený pečícím papírem, poprášeným trochou hrubé mouky, a dá péci do rozpálené trouby. Pozor! DO ELEKTRICKÉ TROUBY – v plynové se pečení nedaří.
Nejprve pečeme na nejvyšší teplotu (250 st.) a to 8-10 minut.
Po 8-10 minutách se chleba poprvé mašluje vlažnou vodou.
Dalších zhruba 5-7 minut se opět peče na maximum (v této fázi doporučuji sledovat, zda se budoucí chleba nepálí).
Po této době se opět namašluje vlažnou vodou a teplota sníží na 200.
Dál se peče 3 x 15 minut (po každém časovém úseku mašlujeme vlažnou vodou, na konci ovšem už ne).
Tím je vše – za dobrých klimatických podmínek – hotovo. Stačí vyndat, nechat vystydnout, opucovat spodek chleba od zbylé mouky, krájet, mazat máslem…
Na programu 2. ročníku festivalu zvaného neurčitě „Pracovní setkání mladých divadelníků“ v Hradci Králové se 27.11.1988 uskutečnila i beseda s tvůrci Divadla za branou, Helenou Glancovou, Karlem Krausem a Otomarem Krejčou. Záznam z ní v Krejčově autorizaci vyšel 6.3.1989 v 7. čísle Bulletinu AMD. Bylo to první veřejné vystoupení těchto tvůrců od zákazu jejich divadla. Na tuto besedu pak navázala diskuse, která proběhla 15.12.1988 v bytě pana Krejči a jejíž záznam vyšel v roce 1990 v 1. čísle časopisu Svět a divadlo pod názvem Divadlo malé a velké.
Dnes, v den, kdy by OTOMAR KREJČA oslavil narozeniny, zde uvádím alespoň malou ukázku z hradecké besedy.
PŘI VZPOMÍNCE NA 17. LISTOPAD 1989 A NA TEHDEJŠÍ KOLEGYNI, ANNU KABELOVOU, KTERÁ LONI PO DLOUHÉ NEMOCI ZEMŘELA, VKLÁDÁM SVĚDECTVÍ JEJÍ DCERY, TEHDY JEDENÁCTILETÉ KRISTÝNY KABELOVÉ. Další dokumenty lze najít na stránkách časopisu Svět a divadlo: https://www.svetadivadlo.cz/cz/1989
CITÁT DNE:
„Na jaře seškrtám pisálistům a větičkovejm švadlenkám podporu. Do tří dnů dorazí poníženej elaborát o tom, co je kultura za vymoženost, jakou oni v ní hrajou důležitou roli a že ta trocha peněz, o který přišli, pro ně znamená hodně. Odepíšu jim, jak je situace těžká, vážná, složitá a hlavně mezinárodní, ale že na podzim zase navýšíme. Pak se rozhostí spokojenost projevující se slintáním, který zarazí až říjnový škrty.“ Tak řekl Tutanchamon řečený Tutáč v aktuálním pokračování své Knihy, které nese název Tutáčovy miliony (napsal S.d.Ch., vydalo Rubato).
SOUTĚŽ O CENU
pište na KarelKral@email.cz
Letní četba hereckých memoárů přinesla nečekané překvapení v podobě pokusu o mravopočestné porno. Kdo první z ukázky pozná, o čí paměti jde a kdo je sepsal, ten vyhrává speciální cenu:120 dnů Sodomy markýze de Sade.
Bosou nohou se pod peřinou dotkla jeho stehna a začala po něm přejíždět. Nebylo mu to nepříjemné, ale po chvíli vzal její nohu do dlaní, něžně ji políbil na nárt a odsunul ji. „Nezkoušej mě,“ řekl, „pro zradu už nezbylo žádné místo.“ /…/
Uměl se ubránit krásné ženě. Věděl, že tím, že s ní tráví čas pod jednou peřinou, nehazarduje, protože dokázal mít věci pod kontrolou. Nepotřeboval si užít chvilkovou slast – s Táňou byl spojený nefalšovanou, intenzivní láskou, nebylo nic většího, nic vznešenějšího. Orgasmus měli vždycky společně. Na vteřinu přesně. Nával euforického štěstí. Všechno ostatní považoval za nepodstatné.
Postavila se a shodila ze sebe sako i blůzku. Nevšiml si, kdy si svlékla sukni, ale stála tam před ním jen v kalhotkách a v tom malém kloboučku přichyceném ve vlasech. Pevná, oblá dokonalá prsa s chloupky vystupující z jejích kalhotek. Na kterých byl malý vlhký flíček. Zadek měla trochu silnější, což dodávalo jejímu tělu neodolatelný půvab. /…/
Zůstala stát, pravou nohu položila na jeho rameno a prsty hladila jeho ucho. Měla měkkou nohu, která nejevila žádné známky opotřebování chozením. Opřel se o rám postele, takže její noha sklouzla po jeho těle zpátky na polštář. Děvče nahlas cvaklo zuby.