jedna glosa k diskuzi

Pod tímto názvem se 4. října v Divadle Alfred ve dvoře uskutečnil „večer s přáteli a umělci“. Nás doma složila virová infekce a tak můj příspěvek – mohl se jmenovat třeba O SMRTI A NESMRTELNOSTI CTIBORA TURBY – četl Tomáš Procházka. Podle natočeného úryvku, který jsem dostal, soudím, že to četl pěkně, líp, než bych to dokázal já. Vy si…

Zažil jsem před léty groteskní scénku. Bylo to v době, když Rusko napadlo Ukrajinu a do Čech začali přijíždět utečenci. Tehdy jsem na stanici městského autobusu viděl rozčíleného Roma, který si hlasitě stěžoval, že podpora, kterou dostávají Ukrajinci, správně patří jemu a že mu ji ti Ukrajinci kradou. Myslím, že úspěch volebního PR Babišova ANO vychází ze stejného „názoru“. Babišovi voliči…

Jako vzpomínku na nenápadného herce Martina Učíka (5.12.1955-8.8.2025) si zde dovolím připomenout jeho průkopnickou roli na poli divadla, které nemá za primární cíl vytvoření uměleckého díla. Myslím tím práci v Bohnické divadelní společnosti, kde režíroval. Dařilo se mu nejen pomáhat pacientům psychiatrické léčebny, otvírat také jejich talent a spolu s nimi vytvořil v roce 1992 i pozoruhodnou inscenaci nazvanou Archa.…

Sepsat během let titulní příběh nebyl můj záměr. To způsobily okolnosti. Chybí jen text o první Wilsonově české stopě. Tu zanechal Doctor Faustus Lights the Lights Gertrudy Steinové, inscenace z berlínské školy dramatického umění Ernsta Busche, která v roce 1994 hostovala v pražské Arše (o ní v SADu psali Milan Lukeš a Věra Ptáčková). To náhoda, díky které je příběh orámován párem odboček, reflexemi…

7. 7.1937 – 16.7.2025 Claus Peymann byl rodák z Brém, Němec a současně osobní režisér Rakušana Thomase Bernharda i postava jeho dramolet. Třináct let také šéfoval vídeňský Burgtheater. Rozuměli si a sdíleli uštěpačnou ironii a ostrou kritičnost, za což si vysloužili od rakouských nácků a sebevážných měšťáků mnohé projevy nenávisti. Myslím, že to oba přijímali s potěšením. Však za Peymannova působení v…

Ctibor Turba zemřel a já si vyčítám, že jsem mu nezkusil zavolat, když jsem věděl, že mu není dobře, že jsem to – asi ze strachu – odkládal. Měl jsem mu říct, že na něj myslím. Teď, když o něm aspoň píšu, se mi neodbytně vybavuje sekvence z autobiografické inscenace proslulého kanadského režiséra a performera Roberta Lepage nazvané 887. Líčí v…

Představte si, že ministerstvo zdravotnictví vypíše výběrové řízení na ředitele dvou slučovaných nemocnic. Obě zrovna čeká vystěhování z jejich sídel. Vybíraný ředitel dostane funkci a zaměstnance, sloučené nemocnice ale nemají budovu. O ní má „rozhodnout“ až nový ředitel, a to za vlády nového ministra. Takový „tah“ by asi všichni (a nejen současní pacienti) považovali za odsouzeníhodný, špinavý trik. Zticha by nebyli.…

V souvislosti se slučováním Divadelního ústavu s NIPOSem se nemluví o ústavní knihovně, dokumentaci, archivech, bibliografii. Podle mé zkušenosti ovšem představují právě tyhle fondy a s tím související služby pilíře, na kterých Divadelní ústav stojí. Ten, kdo projektuje budoucí sloučení, by měl nejprve vědět, kam je z paláce v Celetné, který musí Ústav opustit, přestěhuje. Tam by pak také mělo být sídlo nové instituce. Bez…

Tak jako loni a předloni, i letos jsem se sice ankety kritiků neúčastnil (i důvody jsou stejné: viz https://www.karel-kral.cz/index.php/2023/03/14/hra-na-nejlepsiho/ ), ale opět jsem si v průběhu roku zapisoval, co se mi líbilo. Využívám zase výhody osobní, neanketní formy, dávám tedy někdy víc hlasů než tři. Stream předávání Cen divadelní kritiky za rok 2024 (16.3.2025) najdete zde= https://www.ceskatelevize.cz/porady/14860228716-ceny-divadelni-kritiky/22593800344/ INSCENACE ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON…