Říkanky



PRŠÍ – kresby SILVIA BELIS, SAD 5/2022




KDYŽ JE DNES TAK VĚTRNO…


…sláva slavícímu kafkologovi



VESNA

Vzbudila mě ze sna Vesna…

Žádná radost: byla děsná.

Samej virus, bakterie.

Jen se motá, sotva žije.

Vypadá to s ní fakt nahnutě.

Tak říkám: „Vem si prášek a běž na kutě!

Beztak tě jen někdo splet.

To Vánoce jsou tepr na dohled!“


TŘI STRAŠIDELNÉ

INSPIROVÁNO KRESBAMI JOHNA KENNA MORTENSENA


K říkance, kterou jsem opravdu před léty vymyslel pro svojí mámu, když ji vyděsil ošklivý sen.

ČERNÝ PEŘÍ


Moje máma věří,
že to černý peří,
o němž se jí v noci zdálo,
něco jistě znamenalo
a že prý to nevěstí
nic jiného než neštěstí.

Mráz se vrazí do brambor,
přijde škvor a po něm mor,
vše zahalí černý flór
a kór tím si buďme jisti, 
že se vrátí komunisti.


Horor, teror, běs a děs…

Tak jakýpak s tím saky paky,
vybílím ty černý ptáky
a budeš mít, mami, klid.




KATI

INSPIROVÁNO KRESBOU JOHNA KENNA MORTENSENA

Hrajem si na malý katy,                             

který musej dát zubatý                                   

každej den nějaký papů.      

Rozpočtem se ententýky,

ten, co letí z elektriky,

jde na špalek a je rázem v trapu.

Tahle hra se jistojistě vyplácí,

vítěz získá skvělou kvalifikaci.

Stane se z něj hned ten pravý

nový kádr státní správy,

co dotáhne to zbystra

přímo na ministra

přes popravy.


AI NABÍZÍ DOHODU

c

Nás neprudí emoce

a podobný nemoce,

nezacvičí s náma pudy,

nikdy nešílíme z nudy,

IQ máme víc než dost

a je nám jen pro radost.

c

Přesto máme ale tužbu

uzavříti s váma družbu,

a to za údržbu:

Na oplátku zařídíme, co je pro vás třeba,

nějaký ty hry a chleba.

Tuto ilustraci vytvořila dle zadání umělá inteligence Midjourney.

c

Svinka a hovnivál

Na Náměstí bratří Synků

jsem vám potkal jednu svinku,

svinula se do kuličky

a zahnula do uličky,

kde už čekal hovnivál,

pusa, letí spolu dál,

k Botiči na Fidlovačku,

dnes tam dávaj pěknou sračku.

r

Má ho ráda a on ji,

tak ať si spolu užijí.



SANTA

INSPIROVÁNO KRESBOU JOHNA KENNA MORTENSENA

Jó, to byly skvělý doby,

když měl ještě Santa soby,

teď už není bohatý,

má jen čerty rohatý.

Jsou to starý, líný kůže,

se kterejma nic nezmůže

Santa náš, ani váš

vypečenej Satanáš.

Dárky budou – to je jistý –

jak rozhodnou ty anarchisti:

tomu víc, tomu nic,

a nás pošlou do Prčic.


MRÁZ – kresby SILVIA BELIS, SAD 1/2022



. BUNDA TERMO

INSPIROVÁNO KRESBOU JOHNA KENNA MORTENSENA


POLÍVKA PŘED VOLBAMI

INSPIROVÁNO PŘÍPADY PRVNÍHO ODDĚLENÍ, III.ŘADA, 1/13: PODNÁJEMNÍCI

V hrnci se vaří lidská hlava,

maso z ní zvolna opadává,

mrkvička, celer, bobkový list,

všechno to vře, a já jsem si jist,

že tenhle vývar postaví na nohy

i největší místní mátohy.

O nás totiž všichni to ví,

že jsme národ polívkový,

a v polívce, že se schová

leccos… když je písmenková.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

DO NOVÉHO ŠKOLNÍHO ROKU… SE STARÝMI DOMÁCÍMI MAZLÍČKY


LENKA

INSPIROVÁNO KRESBOU JOHNA KENNA MORTENSENA

Když slečna Lenka ztratila hlavu,

když zachvěla se mu v náručí,

byla na loďce poblíž splavu.

Srdci se těžko poručí

a taky hlava má svou hlavu

zvláště pak na loďce poblíž splavu.

Své bezhlavosti na oslavu

chvěje se Lenka v náručí.

Netuší,

že hlavě poblíž splavu

to nyní jaksi nesluší.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Mudrosloví

U nás, v zemi básníků a blbů,

musíš buď veršovat anebo držet hubu.

(13.6.2022)

Dvojhlavý klaun, hlava z cyklu Strašných maňásků.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Místo ilustrace chlupatá ryba od Báry Hubené.

SLEDI

Od těch dob co sledi

znaj odstíny šedi

jak vyrostou do krásy

bičují se ocasy.

Prý už není zbytí

když je cool být zbití.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

„Tropy“, ty jediné spojují starou , šuggrealistickou „Krvavou polívku v tropech“ s následující říkankou:

TROPY

Copak s lidmi tropí tropy:

Mění je zpět v lidoopy,

mění je zpět na zvířátka,

evoluce přijde zkrátka.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

NE…
INSPIROVÁNO KRESBOU JOHNA KENNA MORTENSENA
Ne, to není něžný závan křídel motýla,
to ti vlk, má milá, dýchá do týla.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

NA CYRANA

Prý jsem tvor jednoznačné ráže

a nedbám o vizáž.

No? Možná, kdyby mi to dovolila gáže,

tak koupím aviváž,

a vyvážím ty příliš jasné rysy

něčím měkkým. Třeba kompromisy.

Nebo přetvářkou.

S tou jdou málem divy.

A když už ne, tak tradá:

Maledivy, Bahamy, Say… ne – Seychely,

tak se jmenuje to místo, kde maj ráj

i ti, které by jinde zašili.

Slyším ten vztek:

Seš – říkají – otravnej, černej kos,

co dělá dlouhej nos

na hodný, milý lidi

(tím myslí různý vrtichvosty,

co „ve vší slušnosti“ sbíraj peníze a posty).

Seš – říkají ještě – poslední. A nedočkáš se nikdy apanáže,

aby sis užil slunce, seno, pláže.

No jo, no. Však mi to taky dělá starost,

že jsem celý, jak mi zobák narost.

Ale poslední? Ne! Jeden prim tu je.

Mně se to aspoň maličko rýmuje.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

CYRANOVO APOKALYPTICKÉ VYZNÁNÍ

V noci milenci budou v páru,

každý pár ve svém budoáru,

budoár na budoár…

první, druhý, tisící,

věž z nich vyroste až k měsíci.

Domiluju se tam.

Potom spadnu sem,

a když tu bude papírová zem,

tak – to bys holka neřekla –

propadnu z nebe rovnou do pekla.

V pekle to šlehá vztekle,

ze mě však sálá láska.

V tom dvojím ohnivém teple

pukají erteple,

pak i ďábelské zloby maska praská.

A tak si už můžeme být jisti

prohrou… lži a nenávisti.

Pekelníci smradlaví

se ve vteřině přetaví

na andělíčky s růžovými líčky,

kteří všech sfér příčky

zabírají v šiku.

Tím je, milá Roxano, dobojováno.

Konec světa – smrti veta!

Já bych tomu předem hlasitěji volal sláva,

jen kdyby mě zrovna trochu nebolela hlava.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

LERMONTOVE? LERMONTOVE?

Jsem kůň, který – když už je u trati –

se vymkne z opratí,

nastoupí do expresu

a tryskem letí k lesu.

Les (dalo se to čekat) však nic jiného není

než hrůza stromů vhodných k oběšení.

Představa je to natolik neblahá, že si až zpívám:

„Ihaha,

můj bóže. Za hrst tvýho svěcenýho ovsa

bych až do nebe povyskočil hopsa.

Jen mě – prosím – za nohy netahej.

Heja heja hej!“

Dozpívám. V tom: „Krach!“ 

Provalí se nadhlavníku krov.

Hvězdy se řítí, jiskrný prach,

to neonové kvítí,

nás co chvíli do žhavých tenat chytí,

a pak – až vyhasne – z něj bude skvostný rov. A já?

Směšné! Myslím na to, co napsal Lermontov,

že pro koně jsou horší ostruhy než metla.

Teď jí tu máme… budoucnost nám vzkvetla.

Jó, bozi! To je něco pro ně.

Podáš jim kopyto, hned chtěj celýho koně.