FILM A DIVADLO
Články psané do tohoto slovenského časopisu byly první mé honorované texty. Redaktorce časopisu, Janě Kociánové, mě doporučil kolega z dokumentace Divadelního ústavu, Vladimír Mráček. Díky tomu jsem byl vydáván dřív v překladu než v rodném jazyce. Pro Film a divadlo jsem několikrát zafungoval jako dálkový redaktor, když jsem domlouval i další články z Čech.
Pestrý Labyrint (Kundera: Labyrint svět a Lusthauz srdce, r. Peter Scherhaufer, Divadlo na provázku), 1984/10
Sen s bábkami (Shakespeare: Sen noci svatojánské, r. Josef Krofta, Divadlo Drak), 1984/18
Poetické variácie (Goldflam-Kovalčuk: Zrcadlení, r. Arnošt Goldflam, HaDivadlo), 1984/22
Tyran a filozof (Radzinskij: Divadlo za časů Nerona a Seneky, r. Jan Schmid, Studio Ypsilon), 1984/23
Z krajiny elfov (Tolkien: Hobit, r. Ctibor Turba, Loutkařská katedra DAMU), 1985/2
Cesty jednej generácie (Cesty, společný projekt divadel Na okraji, Na provázku, HaDivadla a Studia Ypsilon), 1985/8
Projekt (Projekt 85, Divadlo na provázku), 1986/10
Divadlo – partner (Hrabal-Krobot-Oslzlý: Rozvzpomínání, r. Ivo Krobot Divadlo na provázku), 1986/10
Žart grotesky (Dostojevskij-Goldflam: Krokodýl etc., r. Arnošt Goldflam, Studio Ypsilon), 1986/18
Komédia – konečne! (Frayn: Bez roucha, r. Jiří Menzel, Činoherní klub), 1987/5
Romantik (Uhde: Prodaný a prodaná, r. Peter Scherhaufer, Divadlo na provázku), 1987/15
x
SBORNÍKY KOMISE PRO STUDIOVOU DIVADELNÍ PRÁCI
Obrazy protilehlých zrcadel (Goldflam-Kovalčuk: Zrcadlení, r. Arnošt Goldflam, HaDivadlo) – Pokus o zachycení specifiky tvorby, interní materiál k dílně Hanáckého divadla, SČDU, 1985/březen
Divadlo, muzika, atd. (+ několik reflexí k uvedeným tezím od J.Bulise, A.Goldflama, J.Hermana, Z.Hořínka, M.Kocába, J.Rejžka, J.Schmida, L.Tučka, J.Vlčka) – Marginálie o pantomimě, interní materiál k Dílně Branického divadla pantomimy, SČDU, 1986/duben
Tázání se Karla Steigerwalda… (a reakce na něj, odpovídají i F.Čech, V.Gallerová, A.Golflam, Z.Hořínek, V.Königsmark, J.Kovalčul, M.Krobot, K.Kříž, M.Lázňovský, B.Nekolný, Z.Potužil, I.Rajmont, J.Schmid a A.Šimonová) – sborník Sami sobě, asi 1988
x
NOVINY
Škola spiklenců (Turba-Byland: Deklaunizace, Alfred & spol.) – Scéna 1987/8
Pohyb v kultuře a myšlení aneb Tři týdny v azylu (Divadlo v pohybu), Scéna 25-26/1987
DDT… a hlubší význam, Svobodné Slovo – 1987 (?)
x
O DIVADLE
Karel Kraus, bývalý dramaturg Divadla za branou a redaktor právě začínajícího samizdatového časopisu O divadle, mě na doporučení své dcery Sabiny, tehdy pracovnice knihovny Divadelního ústavu, oslovil, zda bych s O divadle nespolupracoval jako redaktor. Tou dobou už jsem ale připravoval Bulletin AMD a proto jsem nabídku odmítl, do jisté míry jsem ale trochu redakční práce pro O divadle vykonal a do O divadle i pár článků napsal. Tou dobou velmi zhoustly vzájemné schůzky „povolených“ se „zakazovanými“ a jejich zprvu skrytá, posléze otevřená spolupráce. Právě snaha o prolomení té bariéry nám byla společná. Toho plodem byly i dva články, které jsem do O divadle napsal.
(Jiří Klos): Příležitostné hrdinství (Hlaváč: Zvláštní řízení, r. Václav Hudeček, Národní divadlo) – II/ únor 1987
(Karel Lukáš): Na obranu studiových divadel – IV/ říjen 1988
= Tento text, kritický vůči článkům publikovaným v předchozím čísle časopisu O divadle, vyvolal pozdvižení. Zvláště v první verzi mého textu se silně odráželo mé rozhořčení. Pro předchozí číslo jsem totiž dostal od Karla Krause k posouzení nejrozsáhlejší text na téma studiových divadel, podepsaný pseudonymem František Kryštof (dnes už snad lze odtajnit Otomara Krejču mladšího). Má základní výtka zněla, že je z konkrétních údajů zjevná malá autorova divácká zkušenost s inscenacemi těchto divadel, s čímž kontrastují značně zobecňující „přísné“ závěry, ke kterým dochází. Autor to vyřešit tak, že zastřel svou nezkušenost a závěry ponechal. Svým článkem navíc udal tón a postoj O divadle k práci studiových divadel mi přišel značně povýšený. Musím říct, že mě to tehdy rozhořčilo, a že se to rozhořčení projevilo hlavně v dikci první verze mé reakce, kterou mi bohudíky Václav Havel, coby redaktor O divadle, hodil na hlavu. Za verzí, která vyšla, si stojím, jen mi je s odstupem hloupé, že jsem článek podepsal pseudonymem. Polemiky má člověk vést – ať se děje, co se děje – se zdviženým hledím. (K článku mám schované nepublikované poznámky Františka Pavlíčka a své komentáře, což jsme tehdy probrali při osobní schůzce, schůzce přátelské. Však i Milan Uhde, který se k té „kauze“ mnohokrát vrátil, tak činil bez zloby a Václav Havel, s nímž jsem se při příležitosti té redakční konzultace osobně setkal poprvé, se sice zprvu zlobil, vzápětí se ale se mnou podělil o své marlborky.
kromě publikace dvou vlastních textů jsem byl účasten i besedě publikované pod názvem O divadle na podzim 1988 – V/ říjen 1989