Dnes jsem se při sledování televizní pohádky rozčílil. Přitom se mi vybavilo, jak jsem před léty brigádničil coby autor doprovodných textů na obaly dvd. K nelibosti objednatele jsem měl námitky proti zavedené praxi, dodat coby podklad informace o filmu, ne však sám film. Přestal jsem se tehdy divit, čím to, že se na obal Hamleta s Melem Gibsonem dostal slogan „nejlepší středověký akční film“. Celá akčnost filmu totiž spočívala v tom, že Gibsonův hrdina v záchvatech vzteku tloukl mečem do kamení, a středověký byl jen za předpokladu, že středověkem mínil autor propagačního textu každou současnost, jejíž minulost i budoucnost představuje nekonečno času. A to není pravděpodobné.
Ale zpět k pohádce.
Jedná se o verzi Stolečku, prostři se! (Tischlein deck dich) z roku 2008 ze série německých pohádek předabovaných do češtiny a vysílaných na TV Nova. Hladový pes tam ukradne u chalupy krejčího vánočku s rozinkami, zatímco krejčí a jeho žena opakovaně křičí, že jim sebral koláč s borůvkami. Překladatel scénáře, Tomáš Studený, asi dostal k ruce text, nikoliv film, a ten text byl buď vadný nebo se při překládání spletl. Obojí chápu, nechápu ovšem, že si chyby nikdo další nevšiml. To museli být všichni, kdo se na českém dabingu podíleli, včetně režiséra Martina Těšitele, slepí nebo pitomí. Chronicky, neboť pohádka má českou premiéru dávno za sebou.
Já jsem však přesvědčen, že vada je jinde. Že sice chybu odhalili, jenže jejím opravováním nechtěli ztrácet čas. Úplně slyším, jak říkají, že je to nepodstatná maličkost, že na to se*e pes. Jeden by nad tím taky mávl rukou, já ale myslím, že tahle ledabylost, která jde ruku v ruce s neochotou přiznávat chyby, natož se za ně omlouvat, patří k nejhorším a nejrozšířenějším chorobám naší doby.
