Dnes, 13. listopadu, je Mezinárodní den nevidomých, a tak si zde, u „loutek“, dovolím připomenout ZDEŇKA ŠARBACHA (1922-2002), redaktora časopisu pro nevidomé a zakladatele společnosti pro hluchoslepé. Díky němu vyřezávám. Věnoval mi totiž svůj nůž a několik „kostek“ lipového dřeva. Věřím, že než ztratil jako náctiletý zrak, byl výtvarný talent. I jako nevidomý totiž vyřezával velmi pěkné figurky. Nevím, zda ho to přestalo bavit, ale „žezlo“ mi předal. Snažím se být toho hoden, i když výsledky mé řemeslné práce jsou vždy jen vítězstvím ducha nad hmotou. Rád bych sem dal nějakou jeho figurku (třeba úžasného pejska, kterého v duchu vidím), žádnou však nemám ani na fotce. Proto sem dávám svou loutku vodníka. Vznikla dávno, hádám, že na přelomu 80.-90.let, a určitě jsem ji vyřezal tím věnovaným nožíkem.
BLÍŽÍ SE P-REX… ZVANÝ PUŇTA KRÁL
Domácí, toho času krbová zvonička, torzo špalku, svíčka na baterku, zvonek a Panna Maria vyřezaná z topolové kůry. Na pozadí aktuálně kapradí. Ideu jsem si vypůjčil od naší chatové sousedky, Hany Honigové, která tesá z klády zvonici pořádnou a nejspíš i venkovní.
Dvě tváře jednoho Ládi Kohoutka.
Znám jednoho potápěče,
strach měl z vody, že moc teče.
Jen v bazénku se potápěl,
o tom ale nevěděl,
že poblíž už po léta
létá malá kometa.
Ta zamíří jednou na zem,
trefí bazén
a v něm rázem,
udělá tak velkou díru,
že ta rovnou do vesmíru
potápěče vystřelí.
Ten je z toho… veselý.
Nemusí se pořád máčet,
může po Měsíci kráčet.
Bude z něj a navždycky
jen potápěč kosmický.
