• Když se láme chleba

    40 – BŮH V LAS VEGAS

    INSPIRACE 40: Bůh v Las Vegas, koncept, scénář a režie Petr Erbes a Boris Jedinák, scéna a kostýmy Dragan Stojčevski, hudba Tomáš Procházka, pohybová spolupráce Dora Sulženko Hoštová, Divadlo Na zábradlí, premiéra 5.6.2024 (psáno z představení 11.6.2024) DOKUMENT DEPRESE V programu k červnové inscenaci Bůh v Las Vegas se praví, že inspirací k jejímu vzniku byla kniha Pavla Klusáka Gott: československý příběh a že tvůrci…

  • KRITIKY-POLEMIKY-POZNÁMKY

    JAN SCHMID 14.6.1936-3.6.2024

    Na památku Jana Schmida, stvořitele Studia Ypsilon, si dovoluji vyvěsit kapitolu ze své diplomové práce, věnovanou vzniku textu inscenace Voni jsou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška (1983). Osobně ji mám za zvláště pozoruhodné dílo, a to mimo jiné proto, že jsem jako pozorovatel účastný zkoušek s údivem sledoval její vznik. Od té doby se domnívám, že Jan Schmid nebyl…

  • CO JE TADY K SMÍCHU?

    HUMOR A KOREKTNOST 5 – OXFORD NEBO CAMBRIDGE

    Za normalizace se po Praze vyprávěla tahle, údajně autentická historka Jiřiny Bohdalové. Byla na jakési slezině umělců s komunistickými funkcionáři, odskočila si na dámy, a když vycházela, z pánů se vynořil Lubomír Štrougal. Bohdalová, aby zažehnala rozpaky, se mu jala vyprávět anekdotu. „V Anglii se před toaletou srazili dva lordi. Jeden šel k umyvadlu, druhý ne, a ten první spustil: Nás v Oxfordu učili,…

  • CO JE TADY K SMÍCHU?

    HUMOR A KOREKTNOST – DRUHÉ INTERMEZZO

    Jako druhou vsuvku vkládám článek z čísla 3/1996. Věnovaný je frašce v reflexi tří legendárních inscenací: Okno do hlavy (Labiche, Pokorný, Divadlo Komedie), Hlava medúzy (Vian, Lasica, Studio Ypsilon) a O škodlivosti tabaku a pod. (Čechov, Strnisko, Štúdio S).

  • CO JE TADY K SMÍCHU?

    HUMOR A KOREKTNOST 4 – PODVRATNÁ ŠKYTAVKA

    Před dávnými časy v předalekém 20. století, někdy v první půlce 60. let, jsem se na pionýrském táboře dopustil urážky národního symbolu. Přesněji dvou symbolů. Při ranním vztyčování vlajky a zpěvu státní hymny jsem totiž dostal škytavku. Dozorující soudružku to natolik urazilo, že mi dala pohlavek. Nespravedlivý: za škytavku jsem nemohl. Popuzená pionýrská vedoucí zjevně usoudila, že mohl. Ve mně se zážitek…

  • CO JE TADY K SMÍCHU?

    HUMOR A KOREKTNOST 3 – LILIPUT VE ŠKOLNÍ UNIFORMĚ

    Požadavek korektního humoru na první pohled souvisí s jinými pokusy o mravní očistu společnosti (me-too, Ne!musíš to vydržet…), v nichž lze najít projev zvýšené odvahy u léta ponižovaných. Zároveň je v takové mravokárnosti spatřována obdoba honů na čarodějnice, tedy fanatismu, který bývá projevem oportunistické zbabělosti a hysterie. Asi jde o dvě strany téže mince, které postihují ve větší či menší míře i každou mravopočestnost.…

  • CO JE TADY K SMÍCHU?

    HUMOR A KOREKTNOST – PRVNÍ INTERMEZZO

    Jako vsuvku vkládám 33 let starý článek o smíchu, holandských Dogtroep a jejich Ukradených titulech, francouzských Klaunech Maria Gonzalese a hlavně o poslední Provázkovské inscenaci Bolka Polívky Mickey Mouse, Don Quijote a ti druzí. (Svět a divadlo 3/1991).

  • CO JE TADY K SMÍCHU?

    HUMOR A KOREKTNOST 2 – S CITY NENÍ ŽÁDNÁ LEGRACE

    Tento text je prvním pokračováním článku z 1.dubna 2024. Volně navazuji na jeho konec vyvěšením dalšího mého oblíbeného vtipu od Pavla Kantorka. Dikobraz, ve kterém vyšel (asi 1967), jsem si koupil v půlce cesty ze školy domů. Hned před trafikou jsem se přidal k těm chechtajícím se kočkám. Jde podle mého názoru o extrakt – a dobrý vtip má být extrakt – směšné…

  • CO JE TADY K SMÍCHU?

    HUMOR A KOREKTNOST – APRÍLOVÝ PŘÍSPĚVEK DO DISKUZE

    Jedna z otázek dne (a den už trvá nějaký ten pátek a přeje moralistům) zní: Čemu je a čemu není vhodné se smát? Ukazováček je zdvižen a varuje před zraňující nekorektností. Mě od první chvíle, kdy jsem se s požadavkem takové korektnosti setkal, jde hlavou, zda opravdu vtip, co se nikoho nedotkne, existuje. Jeho vzorem by teoreticky mohl být ten, který je…

  • KRITIKY-POLEMIKY-POZNÁMKY

    BOHUMIL HRABAL 110

    V den 110 narozenin Bohumila Hrabala si dovoluji „vyvěsit“ své dva dávné články. První je o Rozvzpomínání, které roku 1983 uvedlo v režii Ivo Krobota Divadlo na provázku, druhé o francouzské adaptaci Příliš hlučné samoty. Na obě rád vzpomínám, na provázkovskou verzi Obsluhoval jsem anglického krále zvláště. Byla to podle mého soudu nejlepší divadelní verze Hrabala, kterou jsem kdy viděl.…