Mezi formy, které charakterizují současné proměny scénických forem, jistě zařadím i nějakou aktuální inspiraci z oblasti imerzivního divadla. Coby předzvěst zveřejňuji Nebe, Peklo, Háj (SAD 1/1999), na sklonku století minulého vydanou fiktivní reportáž z Festivalu totálního divadla XXI. století. Hrdě si myslím, že se má fantaskní vize naplnila a že je to imerzivní divadlo jak vyšité, i když ten výraz tehdy ještě nikdo neznal (náznaky formy se však již objevovaly: viz v tomtéž čísle článek Martina Švehlíka Průchody matným zrcadlem) . Jako dovětek přidávám i dvě další imerzivní fikce: Tatu Moderno (SAD 3/2017) a Řinčící plech (SAD 4/2018).
