Zdál se mi sen, že spím, ale budím se, protože je půl osmé a já bych měl vstávat. Tak se opravdu probudím, sednu si, kouknu na hodinky a vidím, že je sotva pět. Samozřejmě, že už nemůžu usnout. Ani teplé mléko s medem nepomáhá. Jde mi hlavou, že je divné a na kvadrát ironické, když si ze mě může mé vlastní podvědomí dělat doslova dobrý den. Není to totiž sebeironie, ta mi nevadí, protože je vědomá. Je to ošklivá ironie. Člověk, když je obětí ironie, snadno se urazí. Neměl bych se tedy urazit na sebe?
* V průběhu téhož dne ke mně doputoval kuriozní příběh z Bulharska. Připomíná náš šest let starý skandál s hostováním Frljićovy inscenace v Brně, které vyvolalo protesty kardinála Duky i tzv. Slušných lidí. Tehdy byla důvodem blasfémie. V Sofii byl podobně národovecky zapálený dav s patřičnými, i proruskými politiky na čele dotčen ironizováním Bulharů. Té ironie se nedopustil žádný současný divadelní provokatér, nýbrž slovutný George Bernard Shaw, a to v komedii Arms and the Man (v Čechách obvykle uváděné pod názvem Čokoládový hrdina). Jde o 130 let starou satiru z fiktivní srbsko-bulharské války, kterou na scéně místního Národního divadla zinscenoval slavný John Malkovich. Popuzení demonstranti, které policie nevpustila do sálu, bránili úspěšně publiku ve vstupu a inzultovali je verbálně i fyzicky. Bulharský ministr vnitra uvedl, že „přítomnost policie byla dostatečná k zajištění bezpečnosti a klidu“, zkritizoval však ředitele divadla, že podněcoval napětí tím, že promluvil k protestujícím.
A co bylo důvodem k protestům? Hlavně to, že Shaw ukazuje Bulhary jako lidi s nehezkými a směšnými hygienickými návyky. Ve hře Bulhaři hlásají, že mýt se denně je povážlivý extremismus. „Podívejte se na mého otce: nikdy se nekoupal a dožil se devadesáti osmi let. Byl nejzdravějším mužem v zemi.“ Důvodem, proč se jiní myjí, je podle nich dán podnebím, které způsobuje, že jsou tak špinaví, že se musí mýt neustále. Přesněji ne jen tak nějací „jiní“, nýbrž Angličani. A včil babo raď, zda tuhle poznámku mínil autor sebeironicky nebo ironicky, když nebyl Angličan, ale Ir. Koneckonců je docela možné, že i okolnost, která ovlivnila volbu českého názvu hry, byla ironií, tentokrát cílící na Švýcary. Hlavní hrdina, švýcarský žoldnéř v srbských řadách, totiž nosí v pouzdrech čokoládu místo nábojů.
Každopádně je pozoruhodné, jak může na síle získat více než staletý ironický „šťouch“. Brity, zvyklé už od dob Shakespeara na ironizování (např. Skotů) by to jistě udivilo. My Češi ovšem víme, co od Bulharů čekat. Vždyť už v roce 2009 nechala bulharská vláda zakrýt svou zemi na Entropě Davida Černého, protože měla podobu tureckého záchodu.
Tento text lze chápat i jako aktualizační prolog k třetímu intermezzu, které brzy vyvěsím. I to bude bulharské.
Původně byl i za tímto článkem vtip od Pavla Kantorka, leč pak se mi vybavil mnohem příhodnější od Vladimíra Jiránka. To aby Bulhaři viděli, že i my Češi se dovedeme pěkně naštvat.
