K VYSTOUPENÍ JULIJE NAVALNÉ
28. února řekla Julija Navalná na půdě Evropského parlamentu, že sankce vůči Rusku či diplomatická jednání na zastavení Putina nestačí. „V tomto případě politická inovace znamená uplatňovat metody boje proti organizovanému zločinu, ne diplomatické nóty, ale vyšetřování finančních machinací. Ne vyjádření znepokojení, ale hledání spolupracovníků mafie ve vašich zemích, diskrétních právníků a bankéřů, kteří pomáhají Putinovi a jeho přátelům ukrývat peníze.“ Myslím, že má pravdu. I proto mě zarazilo, že se tato slova málo připomínají. Jako kdyby nám kandidáti na takovou spolupráci chyběli. Co Václav Klaus, který říká, že by Puškinovu medaili, kterou dostal od Putina, vrátil leda na popravišti? Co Miloš Zeman, který při pochlebování Putinovi v Pekingu žoviálně prohlašoval, že by se novináři měli likvidovat a pak i se „svou“ ministryní spravedlnosti Marií Benešovou zpochybňoval ruskou stopu v kauze Vrbětice? A co Zemanovi nohsledi (či „řídící pracovníci“?) Martin Nejedlý a Vratislav Mynář? Že by nikdo z nich – ani ten „Lukoil“ Nejedlý – k Putinově mafii nepatřil?
S bojem, který by se měl podle Julije Navalné vést v EU se spolupracovníky Ruska, to v Čechách asi bude složité. Zdá se, že naši politici berou své Putinovce v ochranu. A tak Martin Nejedlý pořádá setkání se zdravotnickými potentáty a neméně provařený Michal Hašek, ač funkcionář proruské strany PRO Jindřicha Rajchla, dělá zkušebního komisaře, který spolurozhoduje o úřednících na Rakušanově Ministerstvu vnitra. Mám to za projev tradičního českého alibismu. „Co když vyhraje Rusko?“ (myslí si politik) „Pak by se takový Putinovec mohl náramně hodit.“ Anebo je to ještě horší a naši politici nemohou bojovat proti žádnému organizovanému zločinu, ani velmocenskému, protože i jejich strany jsou s organizovaným zločinem už tradičně – od dob Klausovy ODS a Zemanových socdemáků – propojeny. (8.3.2024)
„Jednou z největších změn, k nimž se Kreml uchýlil, se zdá být zvýšené využívání ´proxy´ zpravodajských subjektů – cizích státních příslušníků pohybujících se v politice, obchodu či organizovaném zločinu. ´Nemusejí ani vědět, že pracují pro Rusy, mohou to být zločinci nebo jiné osoby, které jsou za to placeny,´ poodhalil ruské postupy zdroj.“ (Financial Times, respektive
Úplná novinka to využívání „domorodců“ jistě není. Stačí připomenout trapně snadné proniknutí agenta Roberta Rachardža do českých armádních špiček, které inspirovalo Ondřeje Kundru k napsání knihy Putinovi agenti 2016) a ta pak Petru Tejnorovou k vytvoření stejnojmenné interaktivní inscenace (2019 – viz Když se láme chleba 3). Však už v roce 2010 zmiňoval v té souvislosti Jaroslav Spurný v Respektu náchylnost Klause a Paroubka k Rusku: https://www.respekt.cz/tydenik/2010/34/uspech-agenta-rachardza (9.3.24)
