Tak jako v minulých třech letech i letos jsem se sice ankety kritiků neúčastnil (i důvody jsou stejné: viz https://www.karel-kral.cz/index.php/2023/03/14/hra-na-nejlepsiho/), ale opět jsem si v průběhu roku zapisoval, co se mi líbilo. Využívám zase výhody osobní, neanketní formy, dávám tedy někdy víc hlasů než tři. I mnohonásobně víc. Stream předávání Cen divadelní kritiky za rok 2025 (22.3.2026) najdete zde= https://www.ceskatelevize.cz/porady/14860228716-ceny-divadelni-kritiky/22693800344/ DOVĚTEK ÚVODEM…

Umělá inteligence vyvolává obavy, já se musím přiznat, že jak s ní spolupracuji svátečně, tak zároveň s potěšením. Naposledy jsem si její umění vyzkoušel při pokusu o ilustrace k jedné své starší, ale příhodné říkance. Podle zadání (první byla vždy prosba, aby obrázky měly charakter ocelorytin, původních ilustrací k Verneovkám) je vytvořila vesměs na první dobrou. Na okraj dovolte malou…

jedna glosa k diskuzi

Pod tímto názvem se 4. října v Divadle Alfred ve dvoře uskutečnil „večer s přáteli a umělci“. Nás doma složila virová infekce a tak můj příspěvek – mohl se jmenovat třeba O SMRTI A NESMRTELNOSTI CTIBORA TURBY – četl Tomáš Procházka. Podle natočeného úryvku, který jsem dostal, soudím, že to četl pěkně, líp, než bych to dokázal já. Vy si…

Zažil jsem před léty groteskní scénku. Bylo to v době, když Rusko napadlo Ukrajinu a do Čech začali přijíždět utečenci. Tehdy jsem na stanici městského autobusu viděl rozčíleného Roma, který si hlasitě stěžoval, že podpora, kterou dostávají Ukrajinci, správně patří jemu a že mu ji ti Ukrajinci kradou. Myslím, že úspěch volebního PR Babišova ANO vychází ze stejného „názoru“. Babišovi voliči…

Jako vzpomínku na nenápadného herce Martina Učíka (5.12.1955-8.8.2025) si zde dovolím připomenout jeho průkopnickou roli na poli divadla, které nemá za primární cíl vytvoření uměleckého díla. Myslím tím práci v Bohnické divadelní společnosti, kde režíroval. Dařilo se mu nejen pomáhat pacientům psychiatrické léčebny, otvírat také jejich talent a spolu s nimi vytvořil v roce 1992 i pozoruhodnou inscenaci nazvanou Archa.…

Sepsat během let titulní příběh nebyl můj záměr. To způsobily okolnosti. Chybí jen text o první Wilsonově české stopě. Tu zanechal Doctor Faustus Lights the Lights Gertrudy Steinové, inscenace z berlínské školy dramatického umění Ernsta Busche, která v roce 1994 hostovala v pražské Arše (o ní v SADu psali Milan Lukeš a Věra Ptáčková). To náhoda, díky které je příběh orámován párem odboček, reflexemi…

7. 7.1937 – 16.7.2025 Claus Peymann byl rodák z Brém, Němec a současně osobní režisér Rakušana Thomase Bernharda i postava jeho dramolet. Třináct let také šéfoval vídeňský Burgtheater. Rozuměli si a sdíleli uštěpačnou ironii a ostrou kritičnost, za což si vysloužili od rakouských nácků a sebevážných měšťáků mnohé projevy nenávisti. Myslím, že to oba přijímali s potěšením. Však za Peymannova působení v…

Ctibor Turba zemřel a já si vyčítám, že jsem mu nezkusil zavolat, když jsem věděl, že mu není dobře, že jsem to – asi ze strachu – odkládal. Měl jsem mu říct, že na něj myslím. Teď, když o něm aspoň píšu, se mi neodbytně vybavuje sekvence z autobiografické inscenace proslulého kanadského režiséra a performera Roberta Lepage nazvané 887. Líčí v…